zde se nacházíte:
Úvod > Co potřebuješ > Máma nebo táta mě odvezli do jiné země

Máma nebo táta mě odvezli
do jiné země

Dítě má právo bydlet v zemi, kde až doposud žilo, pokud se oba rodiče nedohodnou jinak.

  • Máma, nebo táta tě odvezli do jiné země, než kde jsi doteď s oběma žil?
  • Druhý rodič s tím nesouhlasí nebo o tom vůbec neví?
  • Skrýváte se před mámou, nebo tátou v jiné zemi?
  • Nelíbí se ti, že ses musel přestěhovat do jiné země, kde to neznáš?

 

Běží ti hlavou některá z těchto otázek? 

Pak ti možná můžeme pomoci. Každý případ je ale jiný, proto potřebujeme o tobě a tvé rodině vědět víc.

Ozvi se nám, a my ti napíšeme, co pro tebe můžeme udělat.

 

 

 

Příběh Ahmeda, 6 let

Ahmed má 6 let. Bydlel s rodiči v Turecku. Máma s tátou se hodně hádali a v rodině byl často křik. Jednou máma Ahmedovi řekla, že pojedou k babičce do Česka a druhý den už seděli v letadle.

Ahmed se ani nerozloučil s tátou, který byl v té době v práci. V Česku Ahmed s maminkou bydleli u babičky. Brzy se dozvěděl, že zpět do Turecka už nepojedou, protože máma hledá práci v Čechách a tátu už nechce vidět, protože jí s ním nebylo dobře.

Když to zjistil Ahmedův táta, byl z toho velmi smutný a taky naštvaný. Chtěl, aby se Ahmed vrátil zpátky do Turecka, dokonce si pro něj přijel do Čech. Ale to už u babičky nebydleli a babička tátovi nechtěla říct, kde mámu a Ahmeda najde.

Proto se táta obrátil na úřady a situaci řešil i s Umpod. K tomu, aby se dítě mohlo přestěhovat do jiné země, je třeba souhlasu obou rodičů. Táta však souhlas nedal a proto požádal soud o navrácení Ahmeda zpátky do Turecka.

Mezitím se přes Umpod snažil kontaktovat Ahmedovu mámu, chtěl se i zkusit domluvit v mediaci, ale máma zpátky do Turecka za žádnou cenu nechce. Ahmed tady začal chodit do první třídy a čeká se, jak rozhodne soud.

Příběh Tobiase a Sáry, 8 a 10 let

Tobias a jeho sestra Sára společně bydleli s rodiči v České republice. Když se rodiče rozvedli, děti bydlely děti dál s mámou v Čechách a k tátovi jezdily na různé prázdniny do Kanady. To trvalo asi 3 roky. Jejich táta po celou dobu říkal, že by bylo nejlepší, kdyby se oba přestěhovali do Kanady za ním, protože tam by jim mohl zařídit lepší školu. Taky říkal, že doteď byli stále s mámou, a teď, když jsou větší, by mohli být víc s ním.

Dětem se navíc v Kanadě moc líbí. Po posledních prázdninách táta dětem řekl, že už u něj zůstanou a budou chodit do školy v Kanadě, aby se ještě lépe naučili anglicky a francouzsky. Tobias a Sára byli překvapeni, ale protože to bylo v Kanadě fajn, řekli si, proč ne. Nevěděli ale, že máma o tom neví.
Když se to máma dozvěděla, nemohla se vůbec s tátou ani s dětmi spojit a byla z toho nešťastná. Taky Sáře se po mamince stýskalo a Tobiasovi, i když už byl velký, trochu taky. Když se konečně spojili přes Skype, Tobias zjistil, že máma s odstěhováním do Kanady nesouhlasí a bude proti tomu bojovat. Nevěděl, co si má myslet. Má rád tátu i mámu. Je to fajn v Čechách, kam chodil do školy, ale zároveň je to v Kanadě fakt zajímavé a už tu má taky kámoše.

Máma se obrátila na Umpod a začala to řešit soudně. Pokud totiž s přestěhováním dětí nesouhlasí oba rodiče, mají děti žít tam, kde doteď byli zvyklí. Tobias i Sára jsou v Kanadě už 5 měsíců a pořád čekají, jak rozhodne soud.

Proč se to děje?

Když máma, nebo táta odveze dítě do jiné země a druhý rodič o tom neví, nebo k tomu nedal souhlas, pak se to podle práva nazývá mezinárodní rodičovský únos. Stejně tak to je, když máma nebo táta ze zahraničí nevrátí dítě v dohodnutém čase (po prázdninách nebo z dovolené).

S tím, kde bude dítě bydlet, musí souhlasit oba rodiče. Pokud se rodiče nedohodnou, pak má dítě bydlet tam, kde žilo doposud a kde už bylo zvyklé.

Někdy dětem vadí, že se přestěhovaly do nové země a přišly o vše, co znaly. Někdy se ale stává, že se děti do nové země těšily, už tam mají kamarády a nechtějí se vrátit. Někdy se dětem stýská a někdy ne.

Ať tak či tak, druhý rodič si může stěžovat u soudu a může žádat o navrácení dětí do země, kde děti předtím žily. Většinou se rodičům po dětech hodně stýská a chtějí, aby vše bylo jako dřív.

Řešení dohodou – mediace

Umpod nejprve navrhuje rodičům mediaci  to znamená jedno nebo více setkání, kde si všichni povídají a snaží se dohodnout bez soudu.

Do mediace se zapojují i děti starší 6 let. Na mediaci jsou spolu s rodiči a říkají, co si přejí, anebo vše řeknou psychologovi, který přání na mediaci říká za ně. Každé dítě má v mediaci svého průvodce, který mu pomáhá setkání zvládnout.

Pokud se rodiče na mediaci dohodnou, je to skvělé. Jejich dohodu většinou potvrdí soud. Když se jim to nepodaří, pak musí o navrácení dětí rozhodnout soudce.

Více o mediacích na Umpodu

Najdeš tady

Co se děje u soudu?

Když se rodiče vůbec nedohodnou, pak musí rozhodovat soud. Soudce zjišťuje, jak to bylo s odjezdem dětí, co si přeje máma a co táta, co si přeje dítě. Soudce vždy promyslí všechny možnosti, nastuduje zákony a nakonec rozhodne.

Pokud opravdu šlo o rodičovský únos (druhý rodič s přestěhováním nesouhlasil), pak se děti často musí vrátit zpátky tam, kde bydlely předtím. Mezinárodní zákony totiž říkají, že pokud se rodiče nedohodnou, mají žít děti tam, kde jsou zvyklé.

Soud může také říci, že děti zůstanou v nové zemi. To se stává v případech, kdy rodič přestěhování bez souhlasu nahlásil pozdě, děti si už na novou zemi zvykly (žijí tam více než rok), nebo pokud soudy trvají moc dlouho.

Pokud se to mámě nebo tátovi nelíbí, můžou se odvolat. Sice to trvá dlouho, ale druhý soud znovu vše zkoumá a nakonec určí, zda bylo první soudní rozhodnutí v pořádku, nebo se musí změnit. Pokud se rodiče neodvolají, je rozhodnutí platné.

Každý případ je ale trochu jiný, a tak může i vše okolo vypadat trochu jinak.

Nejlépe je se ozvat přímo nám.

Více o jednání před soudy

Najdeš tady